Vítám vás,

zde najdete informace o mé práci, přístupu a směřování na mé terapeutické cestě. Dozvíte se, jak Vám mohu pomoci, i moji odpověď na otázku, jak vnímám psychoterapii a co od ní můžete očekávat...

I v roce 2023 bude VZP pokračovat v programu Zvýšení dostupnosti psychosociální podpory, díky kterému mohou být konzultace částečně hrazeny touto pojišťovnu. Nově nabízím i pro mladistvé(15-18let).  Program bude realizován v období od 1.1.2023 do 31.12.2023.

V případě zájmu je nezbytné nejdříve kontaktovat VZP ČR o vystavení poukazu prostřednictvím e-mailu: opatrujse@vzp.cz, nebo osobně na klientském pracovišti VZP.  

Konzultace nabízím osobní, procházkou, telefonické či on-line prostřednictvím Skype. 

V klidném a bezpečném prostoru příjemné pracovny se spolu setkávají dva lidé, společně usedají k čaji nebo kávě. Z povídání o životě se pomalu, v každém z nich, rodí vnitřní dialog, jehož podstata pramení ze vzájemné důvěry,  odvahy k sebepoznání a potřeby sdílení...

Tím se otevírá společný úsek cesty, kde já, jako terapeut, půjdu s Vámi... Nemohu zastat úlohu rádce ve Vašem rozhodování, či ukazatele směru, bude však mou pevnou snahou, sjednotit vnitřní a vnější svět Vašeho prožívání. Především budu naslouchat a cítit s Vámi vše, ve chvíli, ve které právě jste, a která už se nikdy nebude opakovat...

Ve své praxi vycházím převážně z poznatků a principů Gestalt terapie, která vnímá člověka, jako otevřenou bytost, propojenou se svým okolím. Ráda pracuji se sny, jejich symbolikou a mohu případně nabídnout doplňkovou homeopatickou pomoc.     

Tématické literární okénko

...Viděl ho z dálky, jak se sune po pláži. Chůzi měl prazvláštní. Občas opatrně, úzkostlivě došlápl, stanul a bedlivě zkoumal písek kolem sebe, jako by něco hledal, vzápětí neočekávaně změnil směr, obrátil se a spě-šně vykročil po mokrém písku k moři, anebo naopak zamířil k návrší, kde se písek mísil s hlínou, a kame-ním prorůstaly křoviny s bleděmodrými kvítky... Znovu se zastavil, nějakých deset kroků od Emanuela a ohlédl se za dvojicí, která se právě zvedla a stoupala k návrší, s koupacími plášti přes ramena. Potom, velmi pozorně, jako by měl strach, aby nerozšlápl něco tuze cenného, začal obezřetně obcházet místo, kde se dosud rýsovaly otisky dvou těl. Shýbl se, pokýval hlavou, opět se zahleděl na stopy obou těl v písku a zamračil se. Chvíli si s kamenem v rozpacích pohrával, pohazoval si s ním, pak se zčistajasna otočil k moři a mrštil jím co nejdál do vln...

                                                                                                                     Mircea Eliade: Hádání z kamenů